Blog drAka

Jak jsem se minule rozvášnila nad fotkou naprosto nevhodného protahování drobounkých svalů v záhlaví, mezi lebkou a horní krční páteří, tzn. krátkými extenzory šíje (KEŠ) - tak je ještě jeden důvod (kromě oslabení hlubokého stabilizačního systému krku a zkrácení skalenů) proč jsou permanentně v přetížení.

Důvodem jsou paradoxně plosky nohou.
Stabilita trupu ve stoji a chůzi - tzv. posturální stabilita - je zajišťována třemi systémy - vestibulárním ústrojím středního ucha (mrňavá párová věcička v lebce, která nemá ráda houpání na mořských vlnách a atrakce na matějské pouti), zrakem a informacemi, které dostává mozek z nervových zakončení v ploskách nohou.
Pitomé je, že nervy v ploskách a měkkých tkání nohou, uzavřené celý život v prostoru s minimální možností stimulace (myšleno v botách), zleniví a nedávají mozku dostatek informací o struktuře povrchu. Proto tuto funkci, hlavně při chůzi, musí převzít zrak.
Jednoduše řečeno - musíte se víc koukat při chůzi před sebe - a to uděláte jak? Předkloníte hlavu, že. Jen si to zkuste - jít a dívat se přímo, ne metr před sebe. Nebo si všímejte, jak chodí ostatní lidé.
Markantní je to u seniorů - tam se k této funkční posturální nestabilitě ještě přidávají onemocnění periferních nervů nohou (ať už stářím, či cukrovkou či díky poškození cév při celoživotním kouření).

Zpět ke KEŠkám - takže když se člověk, díky lenivosti periferních zakončení na ploskách, musí koukat pod nohy, tzn. mít předkloněnou hlavu - dokážete si představit, jak velká zátěž musí být na tyto svaly?
To jsou věci, co?
Njn, v kineziologii vše souvisí se vším. Proto je to tak krásná věda.