Asi už jste někde slyšeli, že svaly mají tendenci se zkracovat, proto se musí protahovat. Krásným příkladem jsou hemstringy, ty potvory na zadní straně stehna.
A teď otázka: proč vlastně je protahování tak strašně důležité, když Máňa od vedle to nikdy nedělala a dožila se osmdesátky?
Za prvé - sval musí mít správné napětí, aby pracoval efektivně. Když je zkrácený, nefunguje dobře, takže se rychleji unaví a je náchylný ke zranění.
Za druhé - sval jde vždy minimálně přes jeden kloub. Když je zkrácen, je kloub v nevýhodném postavení, čímž pádem více namáhán, a po vzoru stokrát nic umořilo osla, se postupem času rozvíjí artróza a degenerativní změny.
Máňa měla to štěstí, že jí i přes naprostou ignoranci péče o svůj pohybový systém nic nebolelo, s větší pravděpodobností bolesti měla. A velké.
Sval má dvě složky: svalová vlákna (to červené v hovězí flákotě) a vazivo (to bílé) a teď pozor - každá z těch složek se protahuje jinak.
Proto jsem vám u minulého cviku (uvolnění skalenů) psala, ať za to nervete.
Protahovali jsme totiž svalová vlákna, a ty, při příliš intenzivním tahu, mají tendenci se reflexně stáhnout.
Na rozdíl od vazivové složky svalu, tam je třeba síla, ev. ten sval ještě trochu prohřát aby vazivo změklo (podobnost s přípravou guláše z kližky čistě náhodná).
Takže, to je ten důvod, proč tady pořád nabádám, že je dobré začít pod dohledem fyzioterapeuta (ne trenéra ve fitku).
Cviky nemusí fungovat, protože ho děláte moc velkou silou a v krajních případech si můžete i ublížit (viděla jsem to u pacientů z fitek a posiloven, kdy trenér nerespektoval přístup "protahuju svalová vlákna / protahuju vazivo).
Fyziopráce je opravdu alchymie, na svalová vlákna se používá několik technik, např. postizometrická relaxace a musí se fakt opatrně, protože trochu větší síla, sval se stáhne do spasmu a jste... no, tam.
Každopádně, i přes mnohá rizika, je strašně důležité začít, když potíže nejsou až tak velké. Protože v těch osmdesáti je už často jediná možnost léky na bolest, se všemi jejich nežádoucími účinky.