Dnes jsem narazila na smutný tvít o atestaci a předatestačním vzdělávání. Zarazilo mě, jak málo se změnilo od doby, kdy jsem tím martyriem prošla já. Byla to mizérie, je to mizérie a bylo by fajn, kdyby se to už konečně změnilo.
Jak na to ale?
Nejdřív pár slov k tomu, jak to vůbec vypadá. Poté, co medik ukončí studium medicíny, se musí zapsat do jím zvoleného oboru. Během určené doby musí absolvovat povinné kurzy a splnit danou praxi v tzv. akreditovaných zdravotnických zařízeních. Je toho poměrně dost - záleží na oboru, u mě to např. bylo 6 měsíců z 24 (v části zvané interní kmen, což je to, čemu se dříve říkalo první atestace). Tyto stáže jsou placené - před cca sedmi lety to bylo okolo pěti tisíc za měsíc. Stejně tak i kurzy - ceník viz stránky IPVZ. Během stáže běží stážistovi plat. Chápu že myšlenka byla původně bohulibá: mladý lékař se podívá, jak to dělají ve fakultkách, získá kontakty a celkově ho pobyt mezi akademiky povznese na duchu. Bohužel se to celé zvrtlo.
Tak za prvé: zaměstnavatel je nucen poskytnout pracovní sílu zdarma a ještě za to platit.
Za druhé stážující lékař si opět projde ponižujícím zážitkem, tak dobře známým z doby studia - musi docházet někam, kde o něho obvykle nestojí.
Zažila jsem stáž na slovutné neurologické klinice, kde mě opakovaně nechali půl dne sedět bez povšimnutí na židli na sesterně. To, že stážistu zapojí do práce, je sice hezké, nastává tu však otázka: kdo by byl eventuálně zodpovědný za pochybení, které stažista udělá? Pochopte - právní zodpovědnost za nás má zaměstnavatel, v tomto případě ale jsme na úplně jiném pracovišti.
Vzdělání lékařů se v minulých desetiletích rozdrobilo do mnoha subspecializací. Přitom, vzhledem k nedostatku lékařů, by to mělo být právě naopak. Já jsem lékař s odbornou způsobilostí (= atestací) oboru rehabilitace a fyzikální medicína. Díky naprosto šílené personální krizi supluju práci neurologů a ortopedů. Sloužím na interně a protože to už dělám několik let, jsem ve službě ten "starší", což je, že dělám vše, jako bych měla atestaci z interny, zodpovědnost za mě má ale primář. Když něco poseru jdeme sedět oba. Tohle mi vadí. Což o to, já bych si i atestaci udělala, ale podmínky splnění praxe jsou naprosto nereálné.
Musí se to změnit, systém je neudržitelný.
Co přesně je třeba?
- zefektivnit výuku mediků. Aby, když absolvent vyleze ze školy, uměl zašít ránu, pořešit minerálovou dysbalanci, dokázal vybrat antibiotika na nejběžnější infekce. Jo a taky by měl ovládat osetřovatelskou problematiku a chápat systém následné a rehabilitační péče,
- začít už konečně řešit nefunkční systém praxí na akreditovaných pracovištích. Stejně je to jen dojná kráva pro fakultní nemocnice,
- vzdělání lékaře by mělo být jen a pouze jeho. Ať má mlady lékař takový plat, aby si mohl povinné stáže platit sám. Vyhneme se tak ponižujícím stabilizačním smlouvám nebo praxi, že periferní nemocnice vypiplá doktora, vrazí do jeho vzdělání spoustu peněz a on jim pak zdrhne (v lepším případě do soukromé ambulance, v horším do fakultky. Ano do té, která mu ty stáže poskytla),
- zjednodušit postgradualní vzdělávání. Ať se lékař s atestací v interním oboru může starat o co nejširší spektrum pacientů,
- dbát na to, aby zkoušky byly důstojné a nedocházelo při nich k šikaně zkoušených. Aby nebyl lékař hodnocen podle výkonu před komisí, která ho v tu chvíli vidí poprvé, ale aby se nějakým způsobem zhodnotila celá jeho pracovní kariéra,
- začít konečně reflektovat, že valná většina lékařů jsou ženy v produktivním věku. Takže když si do pětileté předatestační praxe střihnete dvě, tři děti, atestovat můžete taky až okolo čtyřicítky. Do té doby jste jen levná snadno vydíratelná pracovní síla.
Tohle se musí změnit, řítíme se do velkého průšvihu. Kvalitní péče se už ani nebude dát zaplatit na soukromých klinikách, protože empatičtí, šikovní a pečliví doktoři prostě nebudou. Je třeba, aby byli k diskuzi o změně přizváni lékaři z periferních nemocnic, z LDN, praktičtí lékaři, lékaři v předatestační přípravě.
Čím dřív to bude, tím lépe. I tak už je ale skoro pozdě.