Začlenit pravidelné zdravotní cvičení do běžného denního rozvrhu je poměrně náročné. Člověk na to musí mít klid, chuť a musí to vydržet roky.
Jak tedy na to?
Za prvé musí vás to bavit. Spojte si cvičení s něčím příjemným. Mně pomohlo koupit si hezkou karimatku. Přece jen na ni koukám po celou dobu cvičení, mám to tedy spojené s příjemným zážitkem.
Za druhé stanovte si reálné cíle. Nikdo nevydrží cvičit denně, natožpak několikrát denně. Občas to od pacientů slýchám, že jim fyzioterapeut nakázal cvičit několikrát denně. Je to zbytečné a akorát vás to otráví. Protože zdravotní cvičení je poměrně náročné na udržení pozornosti, je třeba, aby na cvičení měl člověk klid a nebyl utahaný jak kotě. Stres z toho, že ten den nestíháte cvičit a že si honem před spaním ještě musíte zacvičit, naprosto přebije pozitivní efekt cvičení. Dlouhodobě udržitelný ideál je ob den cca 20 minut. Důležité je zakomponovat cvičení i do běžných denních činností – stoje, zvedání břemen, pracovních návyků. Cílem totiž je změnit pohybové vzorce, přeprogramovat mozek tak, aby svaly fungovaly správně a vy na to nemuseli myslet. Necvičte když jste unavení, nemocní, či po očkování. Pokud to jen trochu jde, cvičte v místnosti sami, ať vás nic nevyrušuje z koncentrace.
Za třetí cvičení vám musí pomáhat. První měsíc efekt moc nehodnoťte – pracujeme s rozsekaným systémem, tu začne bolet tamto či něco jiného. Po 6 týdnech byste ale měli už vidět nějaké výsledky. Měli byste se na cvičení těšit. Pokud tomu tak není, nevěšte hlavu – je možné, že cviky necvičíte úplně správně či vybraný koncept cvičení není pro vás to pravé.
Během nácviku, první týdny, nedělejte jiný sport, zvláště pokud vás něco bolí. Jak jsem opakovaně říkala – mozek se učí nové dovednosti, je třeba, aby se je naučil správně, a vy mu do toho neházejte vidle tím, že budete opakovat staré, chybné pohybové vzorce.
Chápu, že zdravotní cvičení pro někoho může být nuda, ale je to stejné jako s čištěním zubů – mě taky nebaví používat mezizubní kartáček, ale je to potřeba. Navíc – pokud vás to nebaví, je to často známka toho, že v tomto typu pohybu (tzn. ve stabilizaci, funkci posturálních svalů a hlubokých stabilizátorů) máte velké nedostatky. Mozek se tomuto cvičení fikaně vyhýbá když vás přesvědčuje o tom, že je to na nic.
Mám fyzioterapii ráda. Skvělá věc, která baví a léčí.
Váš drAK